Lásky jedné rusovlásky
marinshe.deviantart.com
„Chtěla jsem, aby mě chtěl, ale nechtěla jsem s ním mít poměr, takže jsem byla permanentně na citové horské dráze.“ Naprosto přesně vím, o čem autorka mluví, sama to znám ze spousty případů. A takhle vlastně začal i ten poslední.
Celé to bylo o jedné hloupé platonické lásce, takové, kterých jsem měla už tisíce. Nechápejte mě špatně, nejsem nestálá a rozlítaná nevěrnice, jen ke svému životu tak nějak potřebuji trochu nevinného vzrušení, žádné meze tím nepřekračuji.
Tohle moje imaginární dobrodružství začalo vlastně vykonstruováním vlastního příběhu, který se reálně nestal, ale já si jej přesto prožila. Viděno očima ostatních se vůbec nic nestalo. Pro mě to ale byl největší hormonální spád za posledních pár let. Bylo to, jako kdybych psala knihu, jako kdyby to měla být další rána osudu, která se mě snaží probrat z mé „umělecké stagnace“.
Odmala mám totiž velice větvenou obrazovou fantazii. Jako dítě jsem téměř celé dny strávila v představách o tom, že jsem zakletá princezna, divoká žena z příběhů o Havranpírkovi nebo hlavní hrdinka pohádky Tajemství proutěného košíku. Příběhy, které jsem znala, jsem tak nějak prolínala s vlastní realitou, až jsem si v určité fázi dokonce sama sobě začala dělat psychologa, že bych s tím měla přestat. Ale ani ve dvanácti letech jsem se nedokázala vrátit pevně nohama na zem, pořád jsem žila tak trochu ve snách a svůj život si lyricky dokreslovala. A to mi zůstalo.
Fantazii se meze nekladou
Jednoho večera si můj přítel všiml jisté zprávy na mém telefonu. A viděl také, jak jsem zareagovala, když jsem si uvědomila jeho pohled. Pochopitelně se zlobil, byla to ode mě nevhodná reakce. Vůbec nebyla na místě. Tehdy se vlastně určitá fáze mé platonické lásky přetransformovala v lásku ryze imaginární. Začala jsem si ve své hlavě vytvářet příběh. Bylo to absurdní, ale tak nějak nesmyslným způsobem mě to naplňovalo. Tak, jak jsem si v hlavě vytvářela neexistující dialogy zasazené do nesmyslného prostředí, takový příběh by ve své kompletní podobě vydal rozsahově na další Annu Kareninu.
Během vlastně docela krátké chvíle jsem si prožila dlouhý a prudký milostný příběh, počínající dechberoucím vzájemným okouzlením až po srdceryvný konec. Nechyběly klasické klišé scénky typu pobíhání po rozkvetlé louce, fantazie s hvězdičkou ani naprosto a totálně abstraktní projekce prostředí písniček, které se z určitých důvodů prostě hodily (zvláštní kapitolu pak vytváří jistá autonehoda vyprávěná na pozadí paláce Fontainebleau).
Studená sprcha
Když jsem se pak po delší době setkala s mým tehdy už ve větší míře zidealizovaným objektem, musela jsem si uvědomit, jak moc jsem se tímhle svým příběhem vzdálila skutečnosti. Realita mě probrala několika pořádnými políčky a to kouzlo takřka zmizelo. Jako obvykle jsem byla nucena se ze svého snu probrat a přijímat skutečný svět tak, jak je, nebo jak se mi alespoň reálně jeví.
"Netvař se tak na mě že jsi úplně zlá, jsou rána, kdy to nekončí...“
Závěrem pár moudrých slov
Na první pohled se může zdát, že lásky tohoto charakteru jsou špatné a ubližují. Ve skutečnosti, tedy alespoň podle mého názoru, pokud o nich máte stále přehled a držíte je pod kontrolou, nepřinášejí nic zlého. Spíš naopak. Ten prapůvodní rozmožovací pud, který do jisté míry zůstává v každém z nás, není zrovna monogamního charakteru - nedokázala jej vymýtit kultura, církev, úřady ani dívčí červená knihovna.
Co je na něm ale speciálního je, zvláště ve stabilním, dlouhodobém manželském nebo skoromanželském vztahu, že může přidat jiskření do (do té doby) stálé rutiny. Já totiž teď, ve větší míře už s nohama na zemi, musím přiznat, že mi tahle moje story do života přinesla novou šťávu.
Martina Žilková
Malý příspěvek na téma Dekonstrukce Rasy
Lidé se zamýšlí nad koncepty sexuálních a genderových identit, přiznakovostmi a nepříznakovostmi. V tomto eseji se budu zabývat konstruktem rasové příslušnosti a důsledků z ní plynoucích. V reflexi užívám nekorektních výrazů k označení etnických skupin. Rozhodla jsem se tak nakonec z toho důvodu, že označující termín lépe popisuje danou situaci v daném historickém kontextu.
Martina Žilková
Vyhnání z Ráje z dílny Lany del Ray
Konečně jsem si pustila dlouho odkládané Tropico. Krátkometrážní film napsaný dream-popovou zpěvačkou Lanou del Ray a režírovaný Anthony Mandlerem avizoval zpracovávání biblických motivů prolínajíích se se softpornografickou scénou špinavých strip-klubů, za které by se nemusel stydět ani Quentin Tarantino.
Martina Žilková
Paříž, je krásná, velkolepá... a neuvěřitelně vyčerpávající
Mám několik vysněných destinací, ve kterých bych chtěla strávit alespoň část svého života. Dominuje tomu anglický venkov, protože zatím, co jsme poznala, mi britská architektura, jejich chování a politika (nejen ta vysoká), připadá nejpřitažlivější. A venkov proto, že jsem doslova zamilovaná do malých domků se třemi schody ke vchodovým dveřím červené barvy. Nebo k domkům s modrými okenicemi. A s velkou, anglickou, neuspořádanou zahradou, ve které Vás nikdo nepřidává na seznam teroristů proto, že šlapete po trávníku. Jedním z těch míst je také PAŘÍŽ.
Martina Žilková
Zatracený "Uloupený ráj"
Chtěla jsem si na léto k moři nabrat lehký čtení a tak když jsem se jednou ve volné chvíli procházela po Luxoru, padly mi do ruky dvě knihy z výprodeje.
Martina Žilková
A tak jsem je ustříhla...!
Dlouho jsem čekala na své dlouhé vlasy. Narůstaly mi od maturity, kdy jsem se neprozřetelně, neuváženě, podomácku a zcela neuměle ostříhala na mikádo. Teď mám za sebou tři roky bakalářského studia a jeden semestr navazujícího a hle, svou chybu jsem zopakovala! Tentokrát toho ale nelituji...
Martina Žilková
Býti ženou - to je vhodná kombinace podpatků i pohorků
Nedávno jsem narazila na výrok jedné osobnosti z řad dámských lifestylových magazínů. Stěžovala si v něm, že bude muset v rámci své práce strávit nějakou dobu v horských podmínkách a kladla si otázku, jak že to má provést, aniž by byla nucena jít nakupovat boty do Hudy sportu.
Martina Žilková
Podzimní dobrota: Horký mrkvový koláč s jablky a medem
Podzim. Přichází taková ta lezavá doba, kdy má člověk chuť zahuhňat se do vlněné deky, pít svařené víno a dívat se jak na orosené sklo dopadají kapičky deště. Zalézt do spousty dek a uložit se k zimnímu spánku. Nebo alespoň zpoza těch dek nevylézt dál, než na noční stolek pro knížku a hrnek čaje. A protože jsem hrozný mlsoun, automaticky mi na mysli vytanula také dýňová polévka, pečené brambory a horký, z trouby právě vytažený koláč.
Martina Žilková
Co miluji na Praze: červené střechy
V Praze už bydlím třetím měsícem a stále jsem se ještě pořádně nerozkoukala. Je to tak krásné město, i pro mě jako částečného misantropa. Když si odmyslím ty davy lidí, začne na mě přímo dýchat ta atmosféra starého města, které pamatuje velké doby a velké osobnosti.
Martina Žilková
Rituály o samotě - moje malé meditace
Mám ráda svoje samotářské rituály. Jsou to činnosti, které mě na chvíli odtrhnou od okolního světa a můžu se při nich ponořit sama do sebe. Nechci tím vůbec říkat, že se vyhýbám společnosti. Naopak. Ale do jisté míry je potřebuju, abych si tu společnost mohla užívat.
Martina Žilková
Reakce na mou kritiku na BListech
Ráda bych reagovala na kritiku mé osoby v jednom článku neznámého autora na BListech. Autor píše, že můj překlad německého projevu spolkového prezidenta Joachima Gaucka je manipulující a článek celkově hodnotí jako paskvil. Chtěla bych věty mého překladu obhájit.
Martina Žilková
Reakce na mou kritiku na BListech
Ráda bych reagovala na kritiku mé osoby v jednom článku neznámého autora na BListech. Autor píše, že můj překlad německého projevu spolkového prezidenta Joachima Gaucka je manipulující a článek celkově hodnotí jako paskvil. Chtěla bych věty mého překladu obhájit.
Martina Žilková
Den, kdy jsem zestárla; den, kdy jsem se rozhodla být šťastnější
Dneska se mi stala zvláštní, a popravdě dost děsivá věc. Zírala jsem na sebe do zrcadla, tak, jak to poslední dobou dělávám – není to marnivost, pozoruji výsledky. Mám naordinovanou speciální stravu, věnuji se speciálnímu pohybu a moje tělo začíná získávat ty tvary, které jsem si vždycky přála. A tak jen tak motivačně zírám. (Dobře, možná jsem na sebe zírávala i dříve, ale o tom teď řeč není).
Martina Žilková
Jsem královna prokrastinace, ale dokážu zázraky
Jen mě k tomu musí někdo nakopnout. Posledních pár měsíců, od té doby, co mi takřka skončila škola, jsem úspěšně obhájila titul královny prokratinace. V mém područí se skýtá království mého pokoje a mými poddanými jsou knížky (nikoli literatura faktu), internet, časopisy a jídlo.
Martina Žilková
Srovnej každý měsíc svoje dluhy – aneb adieu mému shopaholismu
Stejně tak jako asi většina dívek a žen mám problém udržet si nějaký základní rozpočet. Jakmile se dostanu k penězům - sama nevím, jak je to možné, během krátké chvíle zmizí. Na konci měsíce už odpočítávám dny než mi přijdou další. A není to proto, že bych měla peněz málo. Ani si nemyslím, že bych s nimi nějak špatně hospodařila.
Martina Žilková
Jak je důležité smířit se s minulostí
Každý má ve svém životě nějaké ty bolístky. V průběhu každé životní etapy dochází v našem světě k nějakým kolizím, konfliktům a neuspokojením. Vědecky vám to může doložit Erikson a jeho model vývoje osobnosti.
Martina Žilková
Valentýnský perníček
Přidávám další recept - božský perník, který jsem dala dohromady z původního receptu od tchýně, který jsem "dolepšila" o jeden skvělý tip z internetu
Martina Žilková
Sonáta mužům
Muži. Ti měli v mém životě už od útlého dětství velmi výsadní a neodjímatelné postavení.
Martina Žilková
Mé ohlédnutí za uplynulým rokem
Konečně jsem se dostala k tomu, abych dala dohromady své vlastní ohlédnutí za uplynulým rokem. Stalo se toho spoustu, spoustu nehezkých věcí, ale celkově nemohu jinak, než si ten rok pochvalovat. A možná je to i tím, že špatné věci ráda zapomínám, a z těch hezkých si schovávám různé fetiše, které mi je pak připomínají:-)
Martina Žilková
Šedé, šedivé dny
Už se vám podařilo vykročit do dne levou nohou? A třeba dokonce bez vlastního přičinění? Inu, stává se. Hlavně se tím nenechat odrovnat.
Martina Žilková
Čas dobrých skutků
Kdyby mi bylo stále deset a sbírala jsem bobříky, napíši si velkou čárku do seznamu svých dobrých skutků.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 39
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 55x
Jsem snílek se zálibou v krásných věcech a návodech ke štěstí. Takže mě, prosím, nikdy neberte úplně vážně :)