Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Lásky jedné rusovlásky

21. 10. 2012 0:22:20
V poslední Elle je báječný článek Báry Šťastné. V několika pasážích jsem se musela až zastavovat, jak moc jsem s nimi byla ztotožněná. A tak jsem si řekla, vlastně, proč by ne. Proč bych na toto téma nemohla svojí troškou příspět i já. Zvlášť když je moje troška tak specificky obsáhlá.
 marinshe.deviantart.com

Chtěla jsem, aby mě chtěl, ale nechtěla jsem s ním mít poměr, takže jsem byla permanentně na citové horské dráze.“ Naprosto přesně vím, o čem autorka mluví, sama to znám ze spousty případů. A takhle vlastně začal i ten poslední.

Celé to bylo o jedné hloupé platonické lásce, takové, kterých jsem měla už tisíce. Nechápejte mě špatně, nejsem nestálá a rozlítaná nevěrnice, jen ke svému životu tak nějak potřebuji trochu nevinného vzrušení, žádné meze tím nepřekračuji.

Tohle moje imaginární dobrodružství začalo vlastně vykonstruováním vlastního příběhu, který se reálně nestal, ale já si jej přesto prožila. Viděno očima ostatních se vůbec nic nestalo. Pro mě to ale byl největší hormonální spád za posledních pár let. Bylo to, jako kdybych psala knihu, jako kdyby to měla být další rána osudu, která se mě snaží probrat z mé „umělecké stagnace“.

Odmala mám totiž velice větvenou obrazovou fantazii. Jako dítě jsem téměř celé dny strávila v představách o tom, že jsem zakletá princezna, divoká žena z příběhů o Havranpírkovi nebo hlavní hrdinka pohádky Tajemství proutěného košíku. Příběhy, které jsem znala, jsem tak nějak prolínala s vlastní realitou, až jsem si v určité fázi dokonce sama sobě začala dělat psychologa, že bych s tím měla přestat. Ale ani ve dvanácti letech jsem se nedokázala vrátit pevně nohama na zem, pořád jsem žila tak trochu ve snách a svůj život si lyricky dokreslovala. A to mi zůstalo.

funologist.org

Fantazii se meze nekladou

Jednoho večera si můj přítel všiml jisté zprávy na mém telefonu. A viděl také, jak jsem zareagovala, když jsem si uvědomila jeho pohled. Pochopitelně se zlobil, byla to ode mě nevhodná reakce. Vůbec nebyla na místě. Tehdy se vlastně určitá fáze mé platonické lásky přetransformovala v lásku ryze imaginární. Začala jsem si ve své hlavě vytvářet příběh. Bylo to absurdní, ale tak nějak nesmyslným způsobem mě to naplňovalo. Tak, jak jsem si v hlavě vytvářela neexistující dialogy zasazené do nesmyslného prostředí, takový příběh by ve své kompletní podobě vydal rozsahově na další Annu Kareninu.

Během vlastně docela krátké chvíle jsem si prožila dlouhý a prudký milostný příběh, počínající dechberoucím vzájemným okouzlením až po srdceryvný konec. Nechyběly klasické klišé scénky typu pobíhání po rozkvetlé louce, fantazie s hvězdičkou ani naprosto a totálně abstraktní projekce prostředí písniček, které se z určitých důvodů prostě hodily (zvláštní kapitolu pak vytváří jistá autonehoda vyprávěná na pozadí paláce Fontainebleau).

Studená sprcha

Když jsem se pak po delší době setkala s mým tehdy už ve větší míře zidealizovaným objektem, musela jsem si uvědomit, jak moc jsem se tímhle svým příběhem vzdálila skutečnosti. Realita mě probrala několika pořádnými políčky a to kouzlo takřka zmizelo. Jako obvykle jsem byla nucena se ze svého snu probrat a přijímat skutečný svět tak, jak je, nebo jak se mi alespoň reálně jeví.

"Netvař se tak na mě že jsi úplně zlá, jsou rána, kdy to nekončí...“

Závěrem pár moudrých slov

Na první pohled se může zdát, že lásky tohoto charakteru jsou špatné a ubližují. Ve skutečnosti, tedy alespoň podle mého názoru, pokud o nich máte stále přehled a držíte je pod kontrolou, nepřinášejí nic zlého. Spíš naopak. Ten prapůvodní rozmožovací pud, který do jisté míry zůstává v každém z nás, není zrovna monogamního charakteru - nedokázala jej vymýtit kultura, církev, úřady ani dívčí červená knihovna.

Co je na něm ale speciálního je, zvláště ve stabilním, dlouhodobém manželském nebo skoromanželském vztahu, že může přidat jiskření do (do té doby) stálé rutiny. Já totiž teď, ve větší míře už s nohama na zemi, musím přiznat, že mi tahle moje story do života přinesla novou šťávu.

love_is_blind_by_blackballetshoes-d4lxwxo.jpg

Autor: Martina Žilková | neděle 21.10.2012 0:22 | karma článku: 0.00 | přečteno: 32x


Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ona

Jitka Štanclová

U mě dobrý a u vás?

Teda abych to zase s tím výrokem nepřehnala! Mám na mysli paměť. Jak se prý křížky množí, ubývá něco v mozku a pak přibývají maléry.

24.6.2018 v 19:35 | Karma článku: 19.97 | Přečteno: 520 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Já! Já. Já?

Máte děti? Péče o ně je prý v dnešní době stále snazší. Čím to je, že spousta lidí se rozhodla mít jen jedno či třeba žádné? Na to existuje spousta odpovědí. Jednou z nich je právě tahle...

24.6.2018 v 18:08 | Karma článku: 19.93 | Přečteno: 666 | Diskuse

Berta Zázvorková

Můj názor na duchovní průvodce transformací života

Kurz, který ve mně spustil drobnou nechuť ke všem těm osvíceným lidem, kteří "vědí" něco víc a mají "dar" v druhých objevovat příčiny chmur, trval několik měsíců a byl dost intenzivní. Jednou týdně se skupinka asi dvanácti osob

23.6.2018 v 20:42 | Karma článku: 13.25 | Přečteno: 385 | Diskuse

Mirka Pantlíková

O okurkách a naštvaném řidiči

Milí adminové, sdělila jsem vám, že se jako neřidička nemohu zúčastnit akce o dopravě, a o naštvaných řidičích – ale jen co se dnešek se včerejškem sešel, všechno je jinak...

22.6.2018 v 16:53 | Karma článku: 14.32 | Přečteno: 531 | Diskuse

Ivana Dianová

Koukej se dobře, člověče, ať nezíráš

Přistoupila ke mně upravená žena, tak čtyřicet let. V ruce lejstro s hlavou: nějaká asociace by ráda založila školu pro hluchoněmé. Aha, petice, napadlo mě. Začala jsem číst, zatímco žena pomlaskáváním naznačovala polibek.

21.6.2018 v 23:04 | Karma článku: 38.16 | Přečteno: 4022 | Diskuse
Počet článků 39 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 44

Sledujte mě dále na Pihovata.cz

Jsem snílek se zálibou v krásných věcech a návodech ke štěstí. Takže mě, prosím, nikdy neberte úplně vážně :)

 





Najdete na iDNES.cz