Sonáta mužům

28. 01. 2013 19:45:54
Muži. Ti měli v mém životě už od útlého dětství velmi výsadní a neodjímatelné postavení.

Moje první láska byl Martin ze školky. Milovala jsem ho samozřejmě kvůli jménu! Byli jsme dokonalý páreček, Martin a Martina, Xena a Herkules. On byl muž činu, já byla jeho divou – on mě učil sprostá slova, já mu kreslila sprosté obrázky (které se v té době samozřejmě omezily pouze na líbající se dvojice, ani nevím, kde jsem k takovému empirickému poznání v tomto věku dospěla, ale pamatuji si to velmi barvitě). Postupem času se vyloupnul v pěkného grázlíka. Je to tak, vždycky jsem tíhla spíše s těm „bad boyům“.

Radši ani nepočítám, kolika takovými známostmi jsem od puberty prošla (počínaje dohadováním se s nejlepší kamarádkou o hezouna páté třídy, konče mým gotickým obdobím, které ve mně vyvolal jistý homme fatal, dá-li se to tak říci, který si později nechal potetovat obličej). Vždycky bylo nejvíce vzrušující mít někoho jistým specifickým a společensky nekonformním faktorem odlišného od ostatních, a největší nuda byli ti „hodní kluci“, co by se pro vás rozkrájeli. A z tohohle kolotoče mě vytáhl můj Honza.

Okolnosti, díky kterým jsme se setkali, byly samy o sobě dost zvláštní. Ve čtrnácti byl moje platonická láska, pak jsme se dali dohromady a od té doby se spolu vezem na horské dráze. Obdivuji ho, rozčiluje mě, je mi nejlepším přítelem a zárveň nejhorším kritikem. Vzhlížím k němu a zároveň se ho snažím měnit. Můj život je prostě plný rozporů, ale tak to má podle mého každý.

294834_102283353216398_100003042012802_17562_421428681_n.jpg

Říká se, že má-li člověk dlouhodobého partnera, přestane o sebe dbát. Proto si taky pravděpodobně muži pořizují milenky – protože chtějí, aby jim z peřin vykukovaly červeně nalakované nehty, aby se mohli kochat pohledem na hezky upravené vlasy, aby se mohli rozplývat nad formovanou postavou. Tohle všechno vím. A vede mě to občas ke zdánlivě úplným nesmyslům. Už pár let si kvůli němu barvím vlasy, protože se bojím, že mě opustí, když pro něj nebudu dost hezká. A stejně vím, že když se vedle něj probudím, celá pomuchlaná a rozcuchaná, řekne mi, že takhle mi to sluší nejvíc.

Chápe mě i přesto, jak umím být nesnesitelná. Jsem člověk příšerné povahy. Uvědomuji si to, ale občas si prostě nemůžu pomoct. Moje emoce následují dráhu kosínusoidy, stále nahoře a dole, neumím být chvíli stálá. On je jediný, kdo dokáže krotit mojí impulzivitu, která se může naakumulovat do jednoho bodu a každou milisekundu hrozí exploze. Dokázal mi odpustit i když jsem ho párkrát zklamala. Za to jsem mu hrozně vděčná. A má se mnou trpělivost, něco, co já stále ještě neovládám.

Dodnes jsou pro mě muži zatraceně důležití. Ale už z poněkud jiného pohledu, než když jsem v pubertě upřednostňovala jejich společnost.

Něco z jejich světa je pro mě ohromnou inspirací. Jak dokáží proklouzávat životem, aniž by museli přemýšlet o sedmi krocích dopředu a pěti záložních plánech. Nebo to na nás alespoň po celou dobu hrát! Jak dokáží být odkazem všech nesvárů a intrikaření mezi ženami, dokonce i mezi blízkými kamarádkami, a zvládat to bez make-upu, módy, dokonce s dva dny starými ponožkami. Nebo to, jak je možné, že je technologie poslouchají na slovo, ačkoli opakují ty samé rituály mačkání týchž tlačítek, ovšem s výrazně úspěšnějším výsledkem. Nepochopím to. Ale zbožňuji je. Každého jednotlivého potřebuji ve svém životě a nepřestávají mě překvapovat. Ten můj samozřejmě nejvíc.

Autor: Martina Žilková | pondělí 28.1.2013 19:45 | karma článku: 0.00 | přečteno: 23x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ona

Jana Kozubíková

kOmický blog XXXXXIII.

Kostýmy pro své životní role mohu dělit na kancelářské, společenské, masérské, domácí a v poslední době často užívané pracovní.

19.11.2018 v 16:04 | Karma článku: 9.87 | Přečteno: 276 | Diskuse

Monika Kleinova

Osvědčené babské recepty na kašel zabraly

Kašlu na všechno. Na přítele, povinnosti i na práci. Už týden. A to mám za pět dní odlétat na dovolenou. Nezbývá, než na kašel přestat kašlat a vyzvat ho k souboji. Zbraní je dost, jen kterou a kdy použít?

18.11.2018 v 20:05 | Karma článku: 22.54 | Přečteno: 641 | Diskuse

Jan Hulik

Dopis ženě, kterou jsem neopustil.

Ahoj ! Konečně Tě tak mohu pozdravit. Miluji Tě snad ze všech nejvíce i když Tě navedli, říkat o mě nepěkné věci.Samozřejmě se na tebe nezlobím.

18.11.2018 v 10:00 | Karma článku: 9.47 | Přečteno: 373 | Diskuse

Jana Hrubešová

Tenká hranice mezi životem a smrtí!

Lze všeobecně říci, že čím dříve se dítě narodí, tím je jeho porodní váha nižší. Zachraňujeme děti narozené ve 24. týdnu, vážící méně než půl kila. Vyvstává ovšem otázka:Jsou schopné si matky představit život s takovýmto dítětem?

15.11.2018 v 12:30 | Karma článku: 16.76 | Přečteno: 693 | Diskuse

Marta Kučíková

Jak na sviňky nevrlé

“Devadesát devět?” ptám se mírně shrbené signory, a dodám: “Všechno nejlepší k narozeninám - vypadáš nanejvýš na osmdesát!” Zle po mně mrskne namalovaným okem. Vyhrknu: “Ty máš tak sedmdesát... maximálně. Promiň, vidím už blbě!"

15.11.2018 v 12:07 | Karma článku: 35.64 | Přečteno: 2268 | Diskuse
Počet článků 39 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 45

Sledujte mě dále na Pihovata.cz

Jsem snílek se zálibou v krásných věcech a návodech ke štěstí. Takže mě, prosím, nikdy neberte úplně vážně :)

 

Najdete na iDNES.cz