Jak jsem se stala shopaholikem

V dnešní době, kdy se dá oblečení docela bez nesnází sehnat i levněji než jídlo a kdy móda všech etap minulého století zažívá velkou renesanci, je těžké neprobudit v sobě tento druh závislosti. Velké obchodní domy hlásí nonstop slevy zimních, letních a podzimních kolekcí, ve kterých je rozdíl pouze aktuálnosti té či oné módní barvy, a vzhledem k tomu, že dnešní móda dovoluje opravdu všechno a většina lidí nakupuje spíše „své“ barvy než ty, které zrovna letí, starou módní kolekci stejně nikdo nepozná.

Facebook: Life is hard. Let´s go shoping! :)

Možná někdo řekne, že tohle je problém jen jednoho typického druhu lidí. Musím s ním nesouhlasit. Není to tak dávno, co jsem sama nosila své oblíbené pláťáky až do rozthání, kombinovala je s černou jakéhokoli střihu a ověšená jsem byla dřevěnými a mosaznými šperky á´la čarodejnice. Hipík střihnutej metalistou. A teď je ze mě skoro bárbína. Nevím, kde přesně nastal ten zlom, ale v určité době už jsem prostě začala chtít vypadat víc žensky a míň „against the world“.

Roztrhané pláťáky jsem vyměnila za společenské kalhoty (ty pozdějí za úzké džíny a legíny), kecky nahradili balerínky a podpatky a černé vršky jsem skoro vyřadila z šatníku. Už nemám své stále čarodějnické šperky, ale nosím to, co se mi hodí ke zbytku oblečení. Stejně tak hipísácké tašky docela nahradily kabelky různýh druhů, na kterých jsem si vytvořila skutečnou závislost.

… tohle by mělo urychleně přestat. Psychologický tlak vyvíjený módními domy sice velí jednoznačně: „Kupuj, vyplatí se ti to.“ Ale doba je nevyzpytatelná a namísto dalších a dlaších investic do šatníku bych měla popřemýšlět o kvalitních trekových botách, kurzu přežití a střádání peněz do prasátka (nebo ještě lépe, trezoru, bezpečně zakopaného na nějakém tajném místě).

Takže já s tím začnu. Ale teď si ještě musím zaběhnout koupit ty plavky a kraťasy! Slibuju, že začnu v létě!