O mých nejhorších narozeninách
etsy.com
Od svých narozenin si představuji 3P: překvapení, potěšení a party. To první se mi bohužel už nedostane, protože své dárky jsem si v podstatě vybrala sama. O tom druhém teď povyprávím.
Vzbudila jsem se kolem osmé hodiny. Nejsem zrovna ranní ptáče, stojí mě to trochu přemáhání, ale bylo potřeba si ještě jednou projít a doupravit svůj referát, který jsem na dnešní den měla připravený do školy. Večer předtím jsem s ním strávila hodinu a půl, tohle ráno ještě další hodinu. Možná to není tolik, ale přeci jenom šlo o shrnutí asi dvou stránek textu, to, že se jednalo o Heideggera pak vypovídá o všem. Celé dva roky předtím jsem se na tenhle předmět nijak zvlášť připravovat nemusela, vždycky mi to šlo bez přípravy. Ale ve fenomenologii tak trošku plavu a navíc se u mě vyvinul jistý druh sociální fóbie, kdy mi na konkrétních hodinách dělá problém promluvit nahlas. Tak jsem si chtěla být jistá, že ten referát bude dobrý.
Dalším jasným signálem, že tenhle den se opravdu nepovede, bylo moje rozzuření skoro do běla. Moje mladší sestra si s oblibou půjčuje věci z mého šatníku a vzhledem k tomu, že má velmi liberální přístup k dodržování pořádku, následně své drahocené kousky najdu smotané někde v klubíčku vedle její skříně. Tentokrát jsem ale svoje věci, které jsem si přes noc schválila (o tom, co si vezmu na sebe, se většinou marnivě rozhoduji večer před spaním) nenašla vůbec. Viník byl jasný. A vzhledem k tomu, že mi nezbývalo jinak projevit svůj vztek než prostřednictvím svého virtuálního já (doma jsem v tuhle hodinu už byla sama), výraz mého rozhorčení putoval na fejsíček. Vrcholem všeho byla reakce tak trochu morálně nezpůsobilé, sedmnáctileté, ovšem nejlepší kamarádky mé sestry, která se mě, pozor, pokoušela moralizovat.
Všechno bude dobré, pustila jsem si If today was your last day a snažila se svůj velký den ještě zvrátit v lepší. Tohle rozpoložení trvalo asi pět minut, než jsem si vrazila tužku na oči do oka.
Když už jsem si uvědomila, že tohle ráno mě přivádí k šílenství, rozhodla jsem se vyrazit do školy dřívějším vlakem. A zrovna ve chvíli, kdy jsem byla obutá-neobutá, s (ne)zapakovanými věcmi v tašce a s dynamis obléknout si kabát, musela jsem vyřizovat telefónní gratulace. Tak jsem s jednou rukou tohle všechno zvládla, vyběhla před barák a – lilo jako z konce. Takže jsem se ještě třikrát musela vracet, třikrát odemykat dveře, poprvé pro deštník, podruhé pro rukavice (které mi spadly, když jsem si brala deštník) a potřetí pro zapomenutý počítač. To všechno bravurně s jednou rukou!
Kdybych nebyla blbá, mohlo mi jasně dojít, že ten den do toho Ústí jezdit prostě nemám! Za celý den mě potěšili tři lidi. Kamarádka, která mi poslala nádhernou zprávu, druhá kamarádka, která za mnou přišla s květinkou a paní v bufetu, která řekla, že vypadám jak Eva Kerekeš. Zbytek nestál za nic. Odpadla mi angličtina v dětském koutku, můj referát byl pouze průměrný, ačkoli jsem si s nim fakt dávala záležet (nejhorší na tom je, že když se člověk snaží a zapojuje vlastní myšlení, výsledek je prostě průměrný ale když si zapisuje na předchozí hodině slovo od slova, co přednášejícímu vypadne z pusy a pak mu to odpapouškuje, je to excelentní. Ten člověk se strašně rád poslouchá!). A co je nejhorší, ačkoli mám na fejsíčku po nedávné redukci stále ještě 294 přátel, reálně jich asi moc nemám, protože osobně si na mě nikdo nevzpomněl! A když jsem po své, v této lokaci, nebližší kamarádce chtěla, aby si se mnou zašla někam posedět, na ten den už měla připravený lepší program, kam, bohužel, z jistých osobních důvodů mohla pozvat všechny kromě mě. A tak jsem se večer zabalila do čepice a do šály, abych si mohla v klidu bulet, a nebylo na mě vidět (čarodějky přece nebrečí!), nasadila si mp3ku a šla na vlak. Doma mě určitě přivítají!
Ani omylem, otevřu dvěře a dostane se mi zahalekání z vedlejšího pokoje. Odstrojila jsem se, šla jsem se ukázat jakože jsem vážně tady, a tak mi rodiče řekli všechno nejlepší. Dárek prý dostanu jindy, až budem celá rodina spolu, protože sestra si našla ten večer program taneční a co jsem to za člověka, že bych chtěla oslavovat bez své sestry!
Jo, ještě jedno potěšení mě čekalo: Na stole mi ségra nechala kytku s poněkud jízlivým vzkazem (reakce na dnešní ráno).
P.S. Potěšení se mi tedy mnoho nedostalo, a to nejen proto, že se mi moje občanka pokouší říci, že jsem už starý železo.
P.P.S. Co se party týče – mám značné pochybnosti. Kdysi bylo něco v plánu, ale mám takový dojem, že to vybublalo do ztracena.
P.P.P.S. ALWAYS LOOK ON THE BRIGHT SIDE! Takže, vážení, jdu si upéct dort!
Martina Žilková
Malý příspěvek na téma Dekonstrukce Rasy
Lidé se zamýšlí nad koncepty sexuálních a genderových identit, přiznakovostmi a nepříznakovostmi. V tomto eseji se budu zabývat konstruktem rasové příslušnosti a důsledků z ní plynoucích. V reflexi užívám nekorektních výrazů k označení etnických skupin. Rozhodla jsem se tak nakonec z toho důvodu, že označující termín lépe popisuje danou situaci v daném historickém kontextu.
Martina Žilková
Vyhnání z Ráje z dílny Lany del Ray
Konečně jsem si pustila dlouho odkládané Tropico. Krátkometrážní film napsaný dream-popovou zpěvačkou Lanou del Ray a režírovaný Anthony Mandlerem avizoval zpracovávání biblických motivů prolínajíích se se softpornografickou scénou špinavých strip-klubů, za které by se nemusel stydět ani Quentin Tarantino.
Martina Žilková
Paříž, je krásná, velkolepá... a neuvěřitelně vyčerpávající
Mám několik vysněných destinací, ve kterých bych chtěla strávit alespoň část svého života. Dominuje tomu anglický venkov, protože zatím, co jsme poznala, mi britská architektura, jejich chování a politika (nejen ta vysoká), připadá nejpřitažlivější. A venkov proto, že jsem doslova zamilovaná do malých domků se třemi schody ke vchodovým dveřím červené barvy. Nebo k domkům s modrými okenicemi. A s velkou, anglickou, neuspořádanou zahradou, ve které Vás nikdo nepřidává na seznam teroristů proto, že šlapete po trávníku. Jedním z těch míst je také PAŘÍŽ.
Martina Žilková
Zatracený "Uloupený ráj"
Chtěla jsem si na léto k moři nabrat lehký čtení a tak když jsem se jednou ve volné chvíli procházela po Luxoru, padly mi do ruky dvě knihy z výprodeje.
Martina Žilková
A tak jsem je ustříhla...!
Dlouho jsem čekala na své dlouhé vlasy. Narůstaly mi od maturity, kdy jsem se neprozřetelně, neuváženě, podomácku a zcela neuměle ostříhala na mikádo. Teď mám za sebou tři roky bakalářského studia a jeden semestr navazujícího a hle, svou chybu jsem zopakovala! Tentokrát toho ale nelituji...
Další články autora |
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
NATO určilo červené linie. Má dva scénáře zásahu proti Rusku, píší média
Premium Severoatlantická aliance připravila krizové scénáře „červených linií“, při jejichž překročení...
S babičkou nepřežila nehodu ani vnučka. Její orgány zachránily tři jiné děti
Nehoda z Čáslavic na Třebíčsku si vyžádala druhou oběť. Auto tam minulý čtvrtek zatím z...
Aktivisté žádají konec pedagožky Univerzity Karlovy a přednášky o „genocidě v Gaze“
Karlova univerzita by měla přehodnotit zaměstnávání osob jako je doktorka Irena Kalhousová, uvádí...
Hráči Pokémon Go ničí mapy. V honbě za vzácným druhem si vymýšlejí pláže
V populární hře Pokémon Go je možné lovit i plážového Pokémona jménem Wiglett. Jak název Pokémona...
Třetině lidí by nevadilo, kdyby se vrátila totalita. Největší hrozbou je stále Rusko
Česko si stále drží pozici regionálního „šampiona“ v podpoře demokratických hodnot a prozápadních...
Nová prezidentka Severní Makedonie u přísahy nepoužila oficiální název země
Nově zvolená prezidentka Severní Makedonie Gordana Siljanovská-Davkovová v neděli u slavnostní...
Cermat nahrál výsledky přijímaček na střední školy, 90 procent uchazečů je přijatých
V elektronickém systému podávání přihlášek na střední školy (DiPSy) jsou od neděle dostupné...
- Počet článků 39
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 55x
Jsem snílek se zálibou v krásných věcech a návodech ke štěstí. Takže mě, prosím, nikdy neberte úplně vážně :)