A tak jsem je ustříhla...!

Dlouho jsem čekala na své dlouhé vlasy. Narůstaly mi od maturity,  kdy jsem se neprozřetelně, neuváženě, podomácku a zcela neuměle ostříhala na mikádo. Teď mám za sebou tři roky bakalářského studia a jeden semestr navazujícího a hle, svou chybu jsem zopakovala! Tentokrát toho ale nelituji...

Little Princess Trust

Věřím totiž, že tahle chyba ve skutečnosti žádnou chybou není. Rozhodla jsem se nechat si ustříhnout celý dlouhý culík a ten věnovat na charitu - britské společnosti Little Princess Trust, která z darovaných vlasů vyrábí paruky pro onkologicky nemocné děti.

Ustřižení vlasů tak bylo vlastně "zabití dvou much jednou ranou" - udělala jsem dobrý skutek a zbavila se tak zátěže, kterou dlouhé vlasy, přiznejme si to, představují. Jsem totiž ten typ, který nedokáže po ránu trávit hodinu v koupelně jenom proto, aby zkrotil svou bujnou hřívu. A moje vlasy péči skutečně požadovaly (jen si to představte: suché vlnité vlasy, které se s každým pohybem cuchají a je prakticky nemožné je vyžehlit dohladka, nehledě na to, že ignorují očekávané výsledky většiny kosmetických přípravků).

 Nebylo to ale neuvážené rozhodnutí. Nejdříve jsem se sice pro ten nápad nadchla, div že jsem si vlasy neustříhla na místě a sama, zkrotila jsem však své impulzivní touhy a podnikla nejprve malý průzkum. Takových společností totiž existuje hned několik a každá Vám může nabídnout něco trochu jiného. Zvažovala jsem asi nejznámější Locks of Love, Pantene Beautiful Lenghts a mnou vybrané Little Princess Trust. Prvni dvě jsou americké, každá má trochu jiný požadavek na minimální délku a kvalitu vlasů, každá svou pomoc směřuje někam jinam. Rozhodla jsem se však pro britské "princezny" kvůli tomu, že jsou britské (což na mě neuváženě působí sympačtěji), svou pomoc nabízí dětem a to zadarmo. 

O některých společnostech existují už nepěkné fámy, že darované vlasy ve skutečnosti prodávají kosmetickým firmám a salonům. Rozhodla jsem se tomu však nevěřit a to hned ze dvou důvodů.. Kdyby skutečně některá z těchto společností hrála na takovýto typ hyenismu, nejspíš by ji novináři už dávno rozcupovali na kousky. A i přestože tu stejně je riziko, že moje vlasy skončí v příčesku nějaké bohaté britské lady, jsem ochotná ho podstoupit, protože tu na druhou stranu je i dost solidní šance, že moje vlasy přispějí k radosti dítěte, které toho ve svém životě k radosti příliš nemá. A to za to rozhodně stojí. Vím, že darování vlasů dětem se zákeřnou nemocí příliš nepomůže, věřím však, že jim pomůžou po psychické stránce. Děti se hůř než dospělí lidé vyrovnávají s pocitem, že je společnost kvůli jejich vzhledu nepřijme a tomu se dá takhle alespoň zčásti zabránit. Se zlou nemocí se jistě bojuje snáz, je li člověk trochu psychicky smířenější. A dítě s vláskama je odhodlanější určitě lépe, než to bez vlásků.

A tak jsem je ustříhla!

(P.S. Skutečně se nesnažím napodobovat americkou hvězdičku s disneyovským důchodem a problémy s ventilací vlastní sexuality, ačkoli za tento čin si ji přeci jen alespoň trochu vážím.)

(P.P.S Vypadá to jako dlouhá úvaha, ve skutečnosti mi to ale prosvištělo hlavou daleko rychleji, než kolik času jsem strávila vybíráním toho správného účesu :-) )